Můj pocit vděčnosti sama sobě

Říká se, že v životě člověka má všechno svůj smysl, ať přichází věci dobré, ale neméně to platí i o těch špatných. To si však uvědomíme až později.

Co mi bylo dáno do vínku

Nikdy jsem se nespokojila s tím, že bych jela v zajetých kolejích. Vždy jsem trochu vybočovala, ať se to třeba týkalo představy o tom, co se hodí pro ženu a co už je trochu na hraně nebo když razíte jinou cestu, než všichni ostatní. Asi jsem se nevědomky řídila tím, co mi kdysi vyprávěla o svém životě moje, dnes již 80-ti letá, vitální maminka.

V 50 letech byla asi zjevením, když přišla domů s tím, že chce skákat padákem, byla jako první žena u nás na vsi, která jezdila na motorce. Celou dobu, co si z dětství pamatuji, tak s tatínkem dělali myslivost. Včetně té náročné práce s péčí o honitbu.

Nedávno při obědě u nich doma, sedíc v parádním salónu plných trofejí, přišla řeč na to, zda tatínek nežárlil na maminky lovecké úspěchy. Udivila nás jeho odpověď: „Vůbec ne, naopak, já jsem jí ty nejlepší trofejové kusy přenechával naschvál, abych se mohl těšit z toho, jakou mám šikovnou ženušku“.  No, není to nádhera? Proto jim šťastné manželství vydrželo dosud.

Mě bylo předáno v tomto pokračovat asi tím, že jsem byla první nepokřtěné dítě v obci, pocházející ze silně věřící rodiny. Prý si na mě chvíli ukazovali, ale to si naštěstí nepamatuji a maminka to ustála.  Pak už to pokračovalo, motorku jsem již měla ve 14 letech a nemohla jsem se dočkat svých 15. narozenin, abych a dostala i ten řidičák. Dodnes mám nemilou vzpomínku na vyražené přední dva zuby při rychlé jízdě a následné nehodě, kdy jsem se chtěla vyrovnat klukům v naší motopartě.

Proti proudu

Nikdy jsem se nebála začínat a zkoušet nové věci. Lákaly mě nové výzvy. Asi to mělo co dočinění i s tím, že jsme si po revoluci (s dvěma malými dětmi) s manželem otevřeli první soukromou restauraci v Karlových Varech, která úspěšně funguje dosud. Zejména díky odhodlání, smyslu pro detail a  pečlivosti mého muže, nám to celých těch 30 let vydrželo.

Na první den si pamatuji dodnes. Otevírali jsem v 15 hodin a manžel půl hodiny před tím, narazil svůj první sud piva v životě. Taková tenkrát byla doba, šly jsme do toho víc srdcem než rozumem. Dnes jsem za tu zkušenost pokusem a omylem vděčná. Naučilo nás to se nebát a jít do akce. Toto je už heslo z mých pozdějších marketingových kurzů, ale základy byly již v této minulé době.

Aby mi neujel vlak

Poslední roky mě přitahoval svět sociálních sítí. Sledovala jsem různé on-line webináře o prodeji na internetu, přestože jsem neměla ponětí, co bych tak si k prodeji nabízela. Když mě manžel občas „načapal“ v pracovně uprostřed on line kurzu, kladl mi logické otázky: proč to posloucháš, k čemu ti to bude…  a já mu nedokázala odpovědět. Jen jsem tušila, že se to jednou bude hodit, prostě aby mi neujel vlak s těmito informacemi. Mé kurzy absolvované meditace a mindfulness, zde také mají své místo.

Kapitola sama o sobě je moje angličtina. Vždy jsem se jí ve škole bála, copak se mohu naučit něco, co se jinak píše a jinak čte? Tak jsem raději zvolila němčinu, která mě fakt nebavila. Nakonec jsem ve svých 35 letech skočila rovnou do té zrádné anglické vody natvrdo. Protože vztek na sebe samu, že se v zahraničí nemohu domluvit, byl větší, než původní a ničím nepodložený strach a předsudky z tohoto jazyka. Dodnes jsem na sebe pyšná, že jsem to dala a svou angličtinu miluji, od té doby stále chodím do večerní školy.

Dále jsem se zajímala o různé strategie řízení a i o tom, jak by si člověk měl řídit nejen pracovní kolektiv, ale hlavně sám sebe. Aby nebyl zahlcen jen povinnostmi, ale aby uměl svůj čas rozdělil na část, kdy tvořivě pracuje, kdy se aktivně dobíjí energie a kdy odpočívá. Prokrastinaci  jsem se občas i já neubránila. Ale teď tento planě promarněný čas umím alespoň pojmenovat. Teoretické znalosti bych měla, ale s tou praxí to pokulhávalo.

Můj on-line svět

Vzpomínám na své on- line učitele za poslední 3-4 roky: jako byl Pavel Říha, Tomáš Lukavec, Marin Mažnár, Stáňa MrázkováDavid Kirš… Tenkrát to ještě byla podnikatelská“ ucha“, hlavně první dva jmenovaní, ale dnes mají všichni miliónový byznys.

Dodnes nevím, proč jsem se tak tvrdošíjně pídila po informacích. Ale teď už to vím naprosto jasně. Až nyní jsem došla do bodu, kdy mám svůj produkt, své znalosti, svou opět průkopnickou linii, po které  jdu. Teď je ta správná doba všechno své snažení a nasávání informací zúročit. Právě teď a tady. Již mám své roky a nemohu donekonečna „běhat po place“.

Proto mě on-line obchodování přitahovalo, je založené na produktu, znalostech on-line marketingu a schopnosti prodat, za pomocí chytrých nástrojů.

Manžel s oblibou říká, že kdyby si ukládal peníze, které jsem investovala do své angličtiny, různých kurzů a vzdělávání (a to zdaleka neví o všech), tak už mu na zahradě stojí nový Mercedes. Vždy uměl přehánět. ☺ Nyní ale vím, že tyto znalosti a má píle mají velkou hodnotu. Dnes vlastně mohu cokoliv a ten vlak už mi neujede.

Nyní je ten správný čas i pro mne

Mé poslední (a toto slovo neberte doslova) rozhodnutí, vstoupit do on-line kurzu Podnikání z pláže, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Zde je vše, co jsem potřebovala znát a vědět, aby ty puzzle do sebe zapadly.  Nyní vím, že jsem se dříve učila od těch nejlepších a Stáňa Mrázková-Stiborová vše zastřešila komplexní nabídkou a servisem. Ano už mám svůj blog, svůj první eBook, své články a recepty. Své znalosti si již nechci nechávat jen pro sebe. Navíc nyní mohu zúročit svou další zálibu v cestování a focení. Mám mraky fotek, které jsou nyní pro můj blog hodně užitečné.

Můj produkt je Low carb strava a informace o ní z praxe. Tento zdravý stravovací směr mě přímo pohltil. Prostě jedu Low carb skoro 2 roky doma, dále peču Low carb dezerty pro kavárny v K.Varech a ještě jsem to povýšila na ten nejnáročnější level. Začali jsme nabízet Low carb stravu i v naší restauraci. Má to u hostů náramnou odezvu, tak cítím, že se tím oživil i náš restaurační byznys.

Dlouho jsem s tímto rozhodnutím váhala, protože jsem věděla, že přesvědčit kuchaře, že se dá vařit bez mouky, cukru a škrobů, bude oříšek. Dalo mi to velkou práci, ale už jsou schopni, za mé instruktáže, vykouzlit úžasná LC jídla.

Jen si vyčítám jediné, že tu jejich zažitou výslovnost: lofkárb, je už asi neodnaučím. No, jsou věci, které ani já změnit nedokážu. I to je ponaučení ☺

Má to vyznít jako vzkaz pro mladší generace než jsem nyní já, 55 let už mi bylo, ale to mne nezastaví.

Ten správný čas pro mne přišel teď a právě tady.

A čím jsem se řídila celý život:

  • neboj se nástrah a své strachy neposlouchej
  • vše má svůj smysl a svůj čas
  • nikdy není pozdě
  • nic neodkládej na později
  • jdi do akce
  • vzdělávej se celý život
  • nemrhej svým časem

Snad můj příběh bude někomu užitečný.

Základ k této mé story mě napadl při žehlení, asi se této“ inspirativní“ činnosti budu muset věnovat častěji. Ne jako vždy až na třetí manželovu výzvu, že už nemá žádnou košili. Má za to ale šikovnou ženušku a třeba na ni jednou bude i pyšný. Cítím, že už trošku je…☻

 

Lenka Čermáková
Jsem nadšená kuchařka low carb dezertů a především propagátorka zdravého jídla. Chci vás inspirovat, motivovat a posouvat. Můj příběh naleznete zde: >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů